Film Lidice
Co zná běžný občan: základní strohá fakta, která jsme se učili ve škole – odplata za Heydrichovu smrt, náznak propojení atentátníků s Lidicemi, zahrada Horákova statku, ženy, děti…. Pár vět a jedno datum.
Jak málo na příběh obyvatel malé obce, kteří žili své běžné životy. Hrůza ve filmu probleskuje právě ve zlomových situacích, kdy se z idylické jarní pohody stává noční můra.
Otřese vámi poprava mužů, avšak tam, kde je jen naznačeno, je film otřesnější. Scéna s popravou malých dětí, krabice s dopisy, návrat z vězení na holé zasněžené pole. Právě tam pocítíte zrůdnost vrahů nejvíce. Ovšem, nepočítejte s potoky krve, ty si můžete užít dost dobře ve filmech jiných produkcí. Komorní příběh zasáhne daleko víc – vždyť to, co se stalo v Lidicích, se mohlo stát – a ještě do konce války několikrát stalo – i vedle vás. A dodnes se děje v různých koutek světa.
Zvláště v dnešní době potřebujeme více takových filmů. Pro – jak často říkám – obyčejné lidi. Aby věděli, co stojí svoboda.
Jděte na Lidice a všimněte si slov Heydricha po koncertě na Pražském hradě – všechno nám to tu patří dohromady – jste součástí velké říše.
Jen díky atentátu máme dnes ještě Krkonoše, Jizerské hory, Šumavu, Český Těšín a další krásné kraje.
A také díky Lidicím a lidem s obyčejnými životy. Právě o nich je tento film.
PS:
Odpoledne po novinářské projekci jsem strávila na dětském hřišti s vnoučaty ve věku
Jindra Svitáková
Foto a další informace: www.filmlidice.cz
Lidické dívky se vracejí ze školy, když Němci připravují kamery, aby si akci natočili. "Nechcete nás také natočit? volají na ně dívky....
Lidičtí muži se vracejí z Poldovky, obec je již obklíčená. Český četník jim říká, že dovnitř mohou jen chlapi z Lidic a dodává: "Když vjedete dovnitř, ven už se nedostanete."
"Ale my tam máme ženy a děti," říkají lidičtí muži netušíc, že jdou vstříc popravě.
Lidické ženy - natáčení probíhalo v Terezíně.
